recenze Kláry Kubíčkové v MF Dnes
Autor / Klára Kubíčková Datum / 21.5.2014

Píše a žije jako Bohumil Hrabal

O slovo se hlásí obsáhlý román Václava Kahudy. Autor se živil jako noční hlídač či hrobník, jeho díla obsáhnou války, totalitu i hospodská moudra.
Tvrdí, že ho vlastní psaní zachránilo před zešílením. A má za sebou osud téměř hrabalovský: Václav Kahuda se vyučil štukatérem, dělal hrobníka, nočního hlídače i obsluhu na čističce odpadních vod. Do literatury vstoupil razantně v devadesátých letech, jeho román Houština z roku 1999 byl nadšeně přijat a rychle rozebrán, takže nakladatel musel záhy dodat druhé vydání. V roce 2001 vyšel jeho román Proudy. A pak se Kahuda odmlčel s tím, že už řekl vše, co bylo třeba říct. Teprve teď, po třinácti letech, vychází jeho další dílo, sedmisetstránkový román Vítr, tma a přítomnost. Vydává ho nakladatelství Druhé město.

Pod diktátem moci

Původně byl román ještě delší a měl vyjít už vloni. „Měl tisíc stran, takže bylo jasné, že to budou redaktorské galeje. Proto se také vydání knihy o půl roku posunulo,“ přiznává nakladatel Martin Reiner. Podle všeho půjde o svébytnou detektivku, jenomže Kahuda se nečte pro holmesovskou dedukci, ale proto, že dokáže tvarovat a vrstvit slova jako ten nejjemnější bublinář i nejfortelnější kovář. Přitom je tu hutný obsah, filozofické tázání i zoufalé vědomí vlastní malosti uprostřed světa a dějin. Ne nadarmo ho kromě Hrabala přirovnávají i k německému nobelistovi Günteru Grassovi.
Román Vítr, tma a přítomnost je exkurzí po různých centrech moci. Hrdina totiž pátrá po osudu svého děda: „Za protektorátu byl opakovaně vyslýchán nějakou německou bezpečnostní složkou, snad gestapem. A jednoho dne roku 1939 se vrátil z týden trvajících výslechů – snad měl být v Drážďanech, vrátil se v noci, ulehl a druhý den ráno vstal z postele a zemřel,“ popisuje Kahuda. Začíná po pravdě o dědovi pátrat v policejním archivu první republiky a protektorátu, najde výtahy z bankovních registrů, hromádku osobních dopisů. „Postupem času se hromadily informace, až to dostávalo obrysy úkladného činu, jedna z mnoha nenápadných tragédií na hlubokém a temném pozadí války,“ dodává. Jenomže jako by se zdálo, že i sedmdesát let od dědovy smrti někomu zatraceně vadí, že se vnuk v tom případu šťourá.

Lidé jako mravenci

Ovšem Kahuda kutá pochopitelně hloub – nejde tu jen o jeden osud a o jednu válku. Jakoby mimochodem se skládá sociologický a dějinný obraz evropských událostí posledních století i krize poslední pětiletky, čtou se pozapomenutí autoři, odkazuje se na filmy, zcela autobiograficky se chodí po hospodách a besedách, vzpomíná se na rockfesty a za bolševika zakázané časopisy. To všechno výsostně literárně: „Systém se obrozoval jak fénix, chystal se shořet a vstát z popela – a na to je potřeba hodně lidského materiálu. Mravenců.“

Krkoškova 739/19 613 00 Brno
tel./fax / 602 789 496, mobil / 775 216 596
dopisy@druhemesto.cz

© Druhé město, 2024
Tvorbu webu v Brně realizuje společnost Liquid Design, design Bedřich Vémola

Druhé město na Facebooku