Pavel Vilikovský (1941–2020) patřil v uplynulých padesáti letech k nejvýraznějším slovenským prozaikům. Za vrcholné období lze označit jeho pozdní tvorbu, do které spadá i román Letmý sníh, který se deset let po svém vzniku dočkal i českého překladu. Rozsahem skromná próza vyniká kompoziční originalitou a stylistickou a jazykovou brilantností. Netradiční způsob vyprávění tvořeného pěti motivy, které se plně propojí až v samotném závěru, podtrhuje i neobvyklé členění kapitol. Příběh vypravěče, jehož žena je postižena vážnou duševní nemocí, se vynořuje v náznacích mezi úvahami o jazyce, bytí a lavinách a postupně nabývá hrozivých obrysů. Ironie a humor, typické atributy Vilikovského knih, jsou tentokrát tlumené, o lásce, smrti a duši píše bez jakékoli okázalosti, a dosahuje tím o to intenzivnějšího účinku.