Kapra se salátem a hory vánočního cukroví jsme stejně jako vloni zašli vytrávit do hospody. A k půllitru s námi tentokrát zasedl Václav Kahuda, kterému nedávno vyšla nová próza Bytost. Odehrává se v roce 2080 a vypráví o životě futuristického samotáře a knihomola. V hospodě jsme probrali dystopickou vizi Vánoc, informační přehlcenost i tvůrčí krize.
„K Vánocům mám lehce rozcitlivělý přístup. Navštívím rodiče a tam prudce regreduji, protože v maminčiných očích jsem pořád malý chlapeček. Takže jsem vyslýchán, jestli se oblékám, jestli jím a tak dále. Ryba, salát, pochválím polévku, rodiče jdou spát a pak nastává ta tichá část Vánoc. Jako malý chlapeček jsem si v té době ve svitu barevných elektrických svíčiček hrál s autíčky, které jsem dostal. Teď si někdy po půlnoci, při tichém poslechu koled, čtu nějakou knihu. A to jsou asi ty nejkrásnější chvilky, lehce škytaje po bramborovém salátu listuji knihami, pomaličku svítá a já nad ránem usínám. A pak šup šup domů. Ještě vánočka, kafíčko, pusinku na čelo a rychle odjíždím,“ popisuje Kahuda, jak tráví svátky.
„Pojďte dál, pojďte dál, já vám dám pantofle, nebude vám to vadit?“ spisovatel Václav Kahuda nás vítá ve dveřích svého bytu v Holešovicích, od Vltavy se valí prosincová mlha a přikrývá stavební jeřáby i novou divočinu bující podél opuštěných doků. V předsíni to vrže starým nábytkem nashromážděným po prarodičích, v bytě citelně chybí světlo, zakrývají ho totiž přerostlé pokojové rostliny. Je středa dopoledne a my si jdeme s autorem lehce paranoidní, velkolepé prózy Vítr, tma, přítomnost sednout do potemnělé kuchyňky. Začíná náš den se spisovatelem.
A jak budou podle něj vypadat Vánoce v roce 2080, tedy v době, kterou popisuje ve své knize Bytost? „Přípravy budou začínat už někdy 30. srpna. A ty loňský budou dojíždět 29. července. Takže to asi budou permanentní Vánoce,“ tipuje s nadsázkou Kahuda. V relativně nedaleké budoucnosti nás ovšem podle románu nečeká nic moc pěkného: na planetě totiž přežije už jen zlomek lidstva, protože většinu vyhubí pandemie a války. „Stejně jako mě zajímá, co bylo před mým narozením, jsem zvědavý, co bude potom, až tady nebudu,“ vysvětluje Kahuda, proč se pustil do psaní Bytosti, knihy, kde se technologie mísí s divočinou.
„Myslím si, že bychom si občas měli sami způsobovat takový lehký řízený výpadek elektřiny nebo internetu,“ říká Kahuda, když s ním řešíme informační přehlcenost i čím dál silnější závislost člověka na technologiích, „a doporučil bych to trénovat, protože když pak skutečně vypadne, člověk by to taky nemusel přežít.“ Sám Kahuda sice rád brouzdá po Wikipedii, ale stejně tak rád bloudí po venku, podél holešovického ramena Vltavy, kde po nocích poslouchá projíždějící kilometrové vlaky, vezoucí náklad z celého světa. A inspiraci sbírá i na kanapi, které bere jako „svůj duševní soustruh“.
Poslechněte si speciální hospodské vydání Liberatury s Václavem Kahudou a dozvíte se, jak se dá žít offline, proč rád vstává nad ránem nebo proč ho od psaní rušily i akvarijní rybičky.