recenze v Prostějovském deníku
Autor / Petr Hanuška Datum / 11.7.2016
Kulturní oko: Berlínský zápisník pestře vykresluje všední život

Domníval jsem se, že doba zbeletrizovaných deníků, zápisníků, památníků patří minulosti spjatou s desetiletím po listopadovém zlomu. Mýlil jsem se, protože jsem si neuvědomil, že obliba osobních svědectví – od politických rekapitulací přes popis sportovních vzestupů až po herecké memoáry – je zřejmě v našem literárním prostředí nezničitelným fenoménem. Jako příliš specializovaný čtenář vyhledávám v tomto žánru především vzpomínky či zápisky spisovatelů, literárních kritiků, historiků či editorů. Slouží mi k doplnění obrazu suchopárných faktů, jež přinášejí příslušné příručky mapující naši či světovou literární historii. 
Navíc většinou způsob jejich kultivovaného zpracování povyšuje pouhou registraci faktů, popř. dialog tázajícího se s tázaným, na umělecký text. Takovým je i Berlínský zápisník Dory Kaprálové, který vyšel před krátkým časem v nakladatelství Druhé město. 
Učiňme zadost slušnosti a konstatujme, že autorka se svým věkem řadí spíše k raně střední věkové kategorii, pochází z Brna, vystudovala dramaturgii a scenáristiku, napsala divadelní hru Výšiny, knihu rozhovorů s prozaičkou Květou Legátovou, novelu Zimní kniha o lásce a že působí jako literární kritička, publicistka a dokumentaristka. A co je pro samotnou knihu nejdůležitější, od roku 2007 žije trvale v Berlíně. V mezidobí od 5. 2. 2013 až do 30. 1. 
2015 si psala zápisky, které se nakonec staly podkladem pro knihu. 
O čem v nich autorka píše? O zcela obyčejných věcech, které se odehrály v její rodině, v nejbližším sousedském okolí, v kruzích přátel i na místech, které pracovně či jen tak výletně navštívila. Řeknete si – zřejmě nic světoborného. 
Pravda neřeší žádné smrtelně vážné záležitosti, ale ani planě nefilozofuje, nepoučuje, jak se to občas dobovým kronikářům stává. 
Na straně druhé skrze vnímání všednodennosti prozrazuje o našich dnech více, než se může zdát. 
Čím je tedy Kaprálové zápisník zajímavý? Pro mužského čtenáře určitě pohledem citlivé ženské pozorovatelky vychovávající dvě malé dcery, jež vyrůstají ve světě multietnické německé metropole. Sousedé z domu i ulice jsou lidé, o jejichž osudech i životních cestách se sice mnoho nedovídáme, ale i pouhá letmá setkání, úsečné dialogy naznačují přepestrá melodramata. 
Autorčin berlínský domov není prostorem okázalých bulvárů, ale běžných ulic a uliček naplněných až po okraj stejně jejich starobylostí, jako ošuntělostí. 
Výlety vlakem či na kole zavádějí autorku na místa spojená s ještě nedávno divokou evropskou minulostí, i když dnes nabízejí prostor pro odpočinek, případně pro rozjímání těm, kdo se neutápějí jen v problémech právě mizícího dne. Galerie autorčiných německých přátel je bohatá, hlavně se však rekrutuje z řad profesní branže či žen, s nimiž ji spojují ty nejobligátnější maminkovské či genderové problémy. Občasné výpravy do vlasti motivované profesními nebo rodinnými událostmi ji často přivádějí na místa spjatá s jejím dětstvím či dospíváním. Reflexe „české“ současnosti je téměř výhradně budována přes mezilidské kontakty, umění či literaturu než přes zprávy zprostředkované médii ve stylu nejsem tady, nepřísluší mi to tedy soudit. 
Uvědomuji si, že mapování zápisníkového místopisu neprozrazuje nic o stylovém rozměru psaní Dory Kaprálové. Musím říct, že je příjemně pestrý, od suchého záznamu pozorovaných událostí až po hluboce citovou introspekci její duše. 
Minipříběhy střídají básnické reflexe situací, zážitků a pozorování světa, jež nás míjejí, resp. který tu s více tu s méně otevřenýma očima zachycujeme a následně skicujeme. Ať už do paměti, která se časem pod tlakem nových zážitků vyprázdní, nebo na papír, jenž prchající momenty do jisté míry zkresleně zachytí. A i když je autorka ve svých sebereflexích hodně otevřená, místy ve vyjadřování peprná, nad textem zůstává určitý křehký ženský stud, který se v dnešním světě „bez hranic“ příliš nenosí. 
A možná je to i jeden z faktorů, že jsem knihu odkládal s pocitem, že i když v ní promlouvá generačně mladší člověk, který přijal a rozumí otevřenému světu bez bariér více než já, pořád mezi námi existuje pouto identického pohledu na svět vezdejší… 

Krkoškova 739/19 613 00 Brno
tel./fax / 602 789 496, mobil / 775 216 596
dopisy@druhemesto.cz

© Druhé město, 2024
Tvorbu webu v Brně realizuje společnost Liquid Design, design Bedřich Vémola

Druhé město na Facebooku