Radost z vyprávění. To je hlavní dojem, který si čtenář odnese z povídkové knihy lehce provokativního názvu Jidáš byl ufon od třicetiletého spisovatele Štěpána Kučery.
Už ve svém předešlém titulu Tajná kronika Rychlých šípů... a jiné příběhy (2006) si Kučera pohrával se známými literárními motivy. A tento čtenářsky vděčný a - za předpokladu dobrého zpracování - velmi zábavný přístup si uchoval i v nové knize, nebo přinejmenším její části. Autor je fabulačně velmi zručný a sečtělý, má tedy na čem stavět. To se násobí darem vypravěčské lehkosti, díky níž jsou jeho povídky nejen zábavné, ale i napínavé. Donutí číst až do konce.
Dan Brown s humorem Titulní povídka Jidáš byl ufon je v tomto ohledu bezesporu nejdotaženější. Jde totiž o nápodobu, či spíše jemnou parodii Dana Browna. Najdeme tu typicky brownovské konstanty: symbologa Roberta Langdona, ženu, která mu stojí po boku, honičky tajemnými podzemními chodbami a kryptami, albínského protivníka, zapomenuté sekty i listiny... Na rozdíl od Browna ale Kučera prošpikovává svoji povídku humorem. Ten je spíš hravý než bůhvíjak intelektuální, ale fungovat bude na každého.
Jeden příklad za všechny: Když se Langdon potřebuje dostat po zavírací hodině do istanbulské mešity Hagia Sofia, udivené zřízenkyni na otázku: "Nejste ten, kdo si myslím, že jste...?" odpovídá: "Ehm, je to dost možné." A pointa? "Pokladní se za nimi dívala a těšila se, až bude doma vyprávět, že mluvila s Tomem Hanksem."
Štěpán Kučera čtenáře v každé povídce zavádí do jiné lokace. A někdy to úplná legrace není. Příběh Marie Laveau Superstar vlastně převypravuje story kněžky voodoo z New Orleans, žijící zde v době občanské války. Z povídky je cítit především nostalgie z odcházejícího světa, který v sobě nesl "mnoho zla, ale i trochu poezie".
A nostalgický tón má i jediný příběh z našich končin, pražské "dobrodružné romaneto" Kuklův klan. Které je stejně jako ostatní povídky plné literárních i jinak popkulturních odkazů, jimiž Kučera svou knihu koření jako dobrý šéfkuchař.